Vedci o výsadbách jedle na rôznych stanovištiach: Zdravotný stav jedlí bol lepší a počet suchých stromov nižší, pokiaľ jedinci rástli na zatienenej ploche

„Jedle je typická stinná dřevina, přičemž nachází přirozeně uplatnění ve víceetážových, nestejnověkých (nejlépe smíšených) lesních porostech. Za určitých podmínek však může mít jedle bělokorá vlastnosti pionýrského druhu a může osídlovat bývalé opuštěné zemědělské plochy.

Na základě svého současného rozšíření je tradičně považována za dobře adaptovanou na podmínky vlhkého kontinentálního klimatu, přičemž je charakteristická zvýšenými nároky na vlhkost v průběhu celého roku – tj. oblasti s průměrnými ročními srážkami mezi 700 a 1 800 mm.

Jedle bělokorá snáší širokou škálu půdních typů s různým obsahem živin a zásaditostí. Optimum jejího rozšíření je v pátém lesním vegetačním stupni – jedlosmrkobukovém, a to zejména na těžších hlinitých až jílovitých půdách, na půdách oglejených a částečně i podmáčených. Přirozeně se velmi dobře obnovuje pod porosty slunných dřevin (borovice, bříza, modřín), případně i pod smrkem a smíšenými porosty.

Výzkumem růstu jedle po umělé výsadbě se zabývali vědci z Výzkumného ústavu pro krajinu, v. v. i., Ústavu výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i., a Mendelovy univerzity v Brně při řešení projektu GAČR 21-47163L „Fyziologická, morfologická a růstová reakce jedle a buku podél geografického gradientu – základ pro predikci budoucího vývoje trendů“. Výsledky publikovali v článku Růst a zdravotní stav výsadeb jedle bělokoré na slunečných a zastíněných stanovištních podmínkách v Beskydech, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu.

Jejich cílem bylo zhodnotit umělou obnovu jedle bělokoré na obnovních prvcích holosečného charakteru v porostních mezerách (s bočním krytím stojícího dospělého porostu) a rozsáhlých holinách (bez ochrany stojícího dospělého porostu) a na základě našich výsledků doporučit její optimální obnovní postup v kontextu doznívající kůrovcové kalamity a probíhající klimatické změny.

Zastíněné porosty, které měly délku nebo šířku obnovní části vždy menší, než je průměrná výška okolního dospělého porostu; byly chráněny proti přímému slunečnímu záření okolním dospělým porostem; měly mikroklimatické podmínky ovlivňovány okolními porosty.

Osluněné porosty, které nebyly chráněny proti přímému slunečnímu záření okolním dospělým porostem a plochy měly charakter kalamitních holin; byly vysazovány vždy ve vzdálenosti minimálně dvou porostních výšek od okolních porostů, a tudíž byly výsadby vystaveny celodenně přímému slunečnímu záření. Na základě odstupové vzdálenosti lze předpokládat, že vliv okolních porostů na mikroklima výsadeb byl minimální.

V závěru vědci shrnuli své poznatky. Umělá obnova jedle na obnovních prvcích holosečného charakteru v porostních mezerách a rozsáhlých holinách vykazovala tyto parametry:

• Stromy odrůstající v zástinu byly vyjma nejmladší výsadby vždy vyšší nežli jedinci na otevřených plochách.
• U všech výsadeb se v prvním roce po obnově projevil pravděpodobně šok z přesazení a z tohoto důvodu nebyly nalezeny rozdíly v přírůstu mezi jedlemi rostoucími na osluněných a zastíněných plochách.
• V následujících letech byly roční výškové přírůsty téměř vždy vyšší na zastíněných plochách.
• Zdravotní stav jedlí u všech výsadeb byl lepší a počet suchých stromů nižší, pokud jedinci rostli na zastíněné ploše.

Link na celý článok: Jedli je nejvhodnější uměle obnovovat při okraji dospělého porostu | VÚLHM