Vlastníci lesov v ČR: Návrh Stratégie EÚ pre lesy je nevyvážený. Jedinou našou istotou je neistota

Evropská unie nemá společnou lesnickou politiku, tato oblast dle principu subsidiarity podléhá řízení jednotlivými členskými státy. Základy směřování evropského lesnictví byly položeny v Lesnické strategii EU v roce 1998 a v Lesnickém akčním plánu EU na období 2007-2011. Po dlouhé přípravě byla Evropskou komisí v září 2013 předložena Lesnická strategie EU pro lesy a navazující sektory do roku 2020. Jasně definovaným základem této strategie bylo trvale udržitelné lesní hospodaření, multifunkční role lesů, efektivita lesních zdrojů a globální odpovědnost za lesy. V roce 2018 bylo zahájeno posuzování dosaženého pokroku a probíhaly intenzivní snahy zainteresovaných stran, členských států a Evropského parlamentu vytvořit novou strategii, která by brala zřetel na aktuální klimatický, společenský a politický vývoj. Navzdory veškerým iniciativám byl tento proces změny v Evropské komisi protahován a nyní probíhá pod tlakem nového politického rámce Evropské zelené dohody (Green Deal) a Strategie biodiverzity EU do roku 2030.

„Návrh Lesnické strategie EU je pro nás jako zástupce nestátních vlastníků lesů skutečným zklamáním. Návrh strategie je nevyvážený, extrémně jednostranně totiž upřednostňuje ekologické parametry hospodaření v lesích. Je založený spíše na ideologii a emocích než na každodenní realitě v lesnictví,“ uvádí místopředseda SVOL Stanislav Janský a připomíná: „Většina lesů EU je v soukromém vlastnictví, a proto lze tuto strategii a její cíle realizovat pouze při skutečném uznání a respektování vlastníků lesů, kteří se o lesy po generace starají. Bez motivace a spolupráce vlastníků lesů a ohledu na vlastnická práva nemůže být žádná lesnická strategie úspěšná.“

Největší výzvou, které lesy a vlastníci lesů v současné době čelí, je změna klimatu, a jedinou jistotou je nejistota. Vlastníci lesů právě v této době potřebují politickou, společenskou a ekonomickou podporu jejich práce a úsilí, nikoliv strategii, která vytváří ještě větší nejistotu.

Příkladem, který ilustruje rozdíl mezi strategií a potřebami vlastníků lesů, je to, že strategie neobsahuje žádnou samostatnou kapitolu o přizpůsobení se změně klimatu a zmírňování jejích dopadů, ani o financování nad rámec environmentálních služeb. Navrhovaná opatření se zaměřují především na jeden pilíř udržitelnosti, a to environmentální. Přitom postupy udržitelného lesního hospodářství používané v lesích EU jasně ukazují, že v aktivně obhospodařovaných lesích lze zachovat všechny ekosystémové funkce včetně biologické rozmanitosti vedle poskytování biomasy, dřeva a produktů ze dřeva.

Lesní ekosystémy jsou stále náchylnější k různým biotickým a abiotickým tlakům, jako jsou požáry, sucha a bouře, ohniska škůdců a chorob. Trvale udržitelné hospodaření v lesích je optimální způsob, jak udržet lesy zdravé, odolné a přizpůsobené změně klimatu, což jim umožní přispívat k cílům Green Deal. Navrhovaná opatření Lesnické strategie EU však trvale udržitelné lesní hospodaření masivně oslabují a s tím i globální schopnost konkurence celého navazujícího řetězce. V návrhu nové strategie jsou definována opatření, která mají významný dopad a omezují způsoby hospodaření v lesích, ale zároveň nejsou v souladu s adekvátním návrhem podpor. Odpovědnost za zmírňování vlivů změny klimatu a ochrany biodiverzity je tak jednostranně přenesena na vlastníky a správce lesů.

Lesnická strategie otevírá prostor pro nové ukazatele a limity v lesnictví. Obavy budí strategií ohlášený nový legislativní návrh EU na monitorování, podávání zpráv a sběr údajů neodbornou veřejností a strategické plánování, který zasahuje do pravomoci členských států v oblasti lesnictví a vyvolává řadu otázek ohledně konečného politického cíle a realizace této iniciativy. „Lesnictví přispívá ke zmírňování změny klimatu absorpcí CO₂ a ukládání uhlíku ve stromech a ve všech výrobcích ze dřeva, strategie EU se však více zaměřuje na rizika než na příležitosti a biohospodářství vztahuje pouze k výrobkům ze dřeva s dlouhodobou životností. Za zcela nadbytečný pak považujeme návrh na zavedení dalšího nového certifikačního systému. Evropská komise připomínky vlastníků lesů, organizací lesnického a navazujících sektorů, ani ministrů členských států nezohlednila, došlo spíše jen ke kosmetickým úpravám. Pokud Evropský parlament a Rada na podzim neprosadí do strategie zásadní změny, čekají nejen vlastníky, ale i celé lesnictví těžké časy,“ varuje Stanislav Janský.