Výskum: Jedľa je schopná účinne sa obnovovať v kryte pionierskych drevín

„Na přelomu 20. a 21. století se začíná objevovat tzv. novodobé hynutí smrku, které započalo v nižších a středních polohách severovýchodní Moravy a Slezska. Postiženy byly jak kulturní nesmíšené smrčiny, tak porosty, kde smrk rostl ve směsi s jinými dřevinami.

Zatímco kulturní smrčiny, především ty v majetku státu, byly po jejich odumření rychle obnovovány cílovými dřevinami, tak soukromé lesy, z jejichž struktury vypadl smrk, byly i vlivem probíhajících restitucí často na okraji zájmu nových majitelů, ale i státní správy lesů.

Extenzivně nebo nevhodně provedená obnova zde vedla často k tvorbě tzv. sukcesních porostů s převahou druhů pionýrských. Na okrajích holin nebo uvnitř vznikajících ředin přežívaly s různou vitalitou stromy ostatních druhů dřevin (jedle, borovice, buk). Dnes zde nacházíme často i třicetileté porosty s převahou pionýrských dřevin v jejich horní etáži.

V lesnické praxi se schopnosti pionýrských dřevin osidlovat volné plochy a tvořit nové porosty využívá pro tvorbu tzv. přípravných porostů. Pionýrské dřeviny lze však kultivovat také jako porosty dřevin cílových. Dlouhodobé výzkumné poznatky potvrzují příznivý vliv pionýrských dřevin na kultivaci (růst) dřevin cílových, avšak za dodržení určitých pěstebních postupů,“ uvádza VÚLHM.

VÚLHM pokračuje, že napriek mnohým poznatkom, ako optimálne kultivovať porasty pionierskych drevín, existuje stále mnoho nejasností v tom, ako využívať prírodné procesy na tvorbu lesa po disturbanciách (kalamitách). Na túto tému sa zamerali vedci z Mendelovej univerzity v Brne, fakulty lesníckej a drevárskej. Prvé výsledky svojho výskumu publikovali v článku Spontánna obnova jedľa bielej pod porastmi s prevahou topoľa osiky, ktorý vyšiel v časopise Správy lesníckeho výskumu 3/2023.

„I přes silné inhibiční působení zvěře výsledky vědců potvrzují hypotézu, že vysoké zastoupení jedle je na řadě míst ČR a ve střední Evropě vůbec spojené nejen s disturbancemi, ale i činností člověka. Výsledky studie dále upřesňují, jak mohla v minulosti probíhat kolonizace jedle na opuštěných zemědělsky využívaných půdách.

Jedle vzhledem ke své obnovní ekologii (pomalý růst v raném věku) není ve většině případů schopna osidlovat holé plochy (silná kompetice buřeně), zato je schopna se účinně obnovovat v krytu pionýrských dřevin.

Na vysoký podíl pionýrských dřevin v oblastech, kde expandovala i jedle (na úkor buku) ukazují i některé další výzkumy. Stejně tak je na bývalých zemědělských půdách znám a zdokumentován vysoký potenciál dřevin pionýrských k jejich spontánní obnově.

Uvedený model spontánní obnovy a šíření jedle za spoluúčasti dřevin pionýrských tak v mnohém osvětluje pojem „pionýrský charakter jedle“. Nezodpovězenou otázkou zůstává dlouhodobá prosperita jedle, jakož i ostatních dřevin (především buku) v době klimatické změny,“ zhrnuli svoje poznatky v článku autori  Antonín Martiník a Jiří Krásenský z Mendelovej univerzity v Brne.

Link na celý článok: Jak je to s „pionýrským charakterem“ jedle bělokoré | VÚLHM (vulhm.cz)