LESNICTVÍ: Vrtěti kůrovcem (neviditelnypes.cz)

V nahodilých těžbách převládaly v minulosti hmyzí kalamity, posunuté o rok po polomech větrem a sněhem, protože během zpracovávání polomů se v nich namnožil hmyz a následná hmyzí kalamita byla rozsáhlejší než předchozí abiotická. Harvestorové technologie těžby dříví, zaváděné od 70. let minulého století, zkrátily zpracování kalamitních těžeb, chemické prostředky a jejich aplikační technika zvýšily účinnost ochrany lesů, což přispělo k tomu, že v 80. letech hmyzí kalamity prakticky neexistovaly. Projevily se v roce 1993 (2,5 mil. m 3 ), v roce 2016 byly 4,4 mil. m 3 (základní stav kůrovce na 1 ha byl překročen šestnáctinásobně) a v roce 2017 dosáhla hmyzí kalamita 5,5 mil. m 3 . Přestože byla dynamika vývoje hrozivá, na rozdíl od čilého brouka předváděla ministerstva zemědělství a životního prostředí a orgány státní správy lesů brouka mrtvého 25 let.

Vývoj kůrovcových těžeb

Není náhoda, že se počátek hmyzí kalamity kryje s transformací lesního hospodářství. Zbavení státních lesů vlastních kapacit, do absurdity dovedený zákon o státních zakázkách a model prodeje dříví ze státních lesů (tzv. Dřevěná kniha) jsou pravou příčinou kůrovcové kalamity biblických rozměrů. Koncem dubna se připouštělo, že stav, pro který se používá termín kůrovcová kalamita, je projevem hluboké krize lesního hospodářství a je svým způsobem špičkou ledovce. To si ještě tu a tam někdo dovolil veřejně říct (i ministr zemědělství Ing. Jiří Milek), že zákon o státních zakázkách není pro lesní hospodářství vhodný, zejména ne v kalamitních situacích, v kterých neumožňuje rychlou reakci. Pak si politické strany udělaly pořádek a deklarovanou příčinou je počasí a neodbornost lesníků, kteří vysazovali smrk! K bagatelizaci kalamity se používá i argument, že kůrovcová kalamita je všude okolo v Rakousku, Německu, Polsku a na Slovensku, a že se tedy vlastně nic neděje.

To je manipulace s médii a veřejným míněním překonávající vrtění psem (Wag the Dog podle knihy Larryho Beinharta) a výkon hodný ministra propagandy Třetí říše. Vzhledem k tomu, že jsou nejvíce postiženy lesy na Šumavě a Vysočině, v Jeseníkách a Beskydech, tedy oblasti horských smrčin, jedná se o nebetyčnou demagogii.

Příčin současného stavu českých lesů je více, a jakékoliv zjednodušování je nevhodné. Není pochyb, že změny klimatu hrají při přemnožení hmyzu významnou roli. Od roku 1990 se Evropou přehnaly vichřice Daria, Vivian a Wiebke (1990); Anatol, Lothar a Martin (1999); Jeanett (2002); SK 04 (2004); Gudrun (2005); Kyrill (2007); Emma (2008); Klaus a Quinten (2009); Xynthia (2010); Aholming a Joachim (2011); Andrea (2013); Lothar (2015); Herwart (2017); Friederike (2018) a řada dalších, regionálního významu. Ty způsobily vývraty a zlomy, v kterých se kůrovec uchytil.

Dalším podstatným faktorem je sucho a nerovnoměrné rozdělení srážek během roku. K nárůstu škod hmyzem přispěla i změna chápání ochrany lesů. Klasická ochrana lesů má propracované metody zjišťování stavu škodlivého hmyzu a při zjištění vyššího než základního stavu se neprodleně přistupuje k boji s ním.

Tento pragmatický přístup je nahrazován akademickým, charakterizovaným pojmem „zdravý les". Ten spočívá v idealistickém názoru, že pokud lesník pěstuje zdravý les, jsou jeho složky včetně hospodářky škodlivého hmyzu jeho nedílnou součástí a netřeba proti němu zasahovat. Nezdá se, že by tato filozofie prokázala životaschopnost, ale mezitím se prosadila myšlenkou bezzásahovosti - a národní parky a rezervace se staly rezervoárem kůrovce. Není náhoda, že problémy s kůrovcem má Rakousko a Bavorsko - sousedi Šumavy, kde byli průkopníci tohoto pojetí.

Čítankovým příkladem demagogie je formulace z šumavského výzkumu: „Kůrovec šumavským vodám a půdám hodně pomohl. Měl katastrofální dopad na stromy, ale les nejsou jen stromy." Po takové masáži se nelze divit tomu, že naivním občanům působí zkáza lesů kůrovcem radost. V takovém duchu se konal ve Frantolech u Prachatic 2. září 2017 už devátý „Koncert pro šumavskou divočinu", na kterém účastníci vítali kůrovcovou kalamitu jako nástroj přeměny nenáviděných šumavských lesů na divočinu.

Mezi Českou republikou a našimi sousedy jsou v nazírání na kůrovcovou kalamitu rozdíly zejména v tom, že naši sousedé problém pojmenovali (kalamitní stav) a začali jej řešit. U nás byl ignorován fakt, že předělem v kůrovcových těžbách byl rok 1992, v kterém proběhla transformace lesního hospodářství, a že to může být hlavní článek. Před transformací byl zjištěný kůrovcový strom do tří dnů pokácen, odkorněn, kůra a klest s brouky a larvami spáleny a místo chemicky asanováno. V současném systému, ve kterém nesmí mít LČR vlastní výrobní kapacity (až na přímo řízené závody a výjimky), se to nedaří stihnout ani za tři měsíce, navíc se dříví převážně „asanovalo odvozem", což bylo šíření kůrovce do dalších oblastí.

Dalším důležitým článkem je obchodní model LČR. Rychlé zpracování kůrovcových stromů není v zájmu firem, které se provedením těžebních prací stávají majiteli dříví, protože jim permanentní zpracovávání kalamit umožňuje získat více dříví a za nižší cenu (za symbolickou 1 Kč za 1 m 3 ), případně dokonce za cenu zápornou! Kůrovec se tak stal reálnou položkou jejich ekonomických kalkulací.

Svoji roli určitě sehrálo i to, že na Moravě se přemnožil především lýkožrout severský, který má na rozdíl od lýkožrouta smrkového jinou bionomii, a obvyklé zásahy proti lýkožroutu smrkovému byly proti němu neúčinné.

Bagatelizování kůrovcové kalamity je nezodpovědné. Při průměrné obmýtní době 115 let není možné vyrovnat nesrovnalosti vzniklé dvacet pět let trvající hmyzí kalamitou během několika let, ale snížené plnění funkcí lesa se dlouhodobě přenese do produkce dříví, pracovních příležitostí v lesnictví a zpracování dříví, i do funkcí krajiny, zejména vodohospodářské. Objem těžeb se nestanovuje libovolně, ale může se jen přiblížit přírůstu. Pokud je v letech s kalamitou přípustný objem těžeb překročen, musí být po jejím zpracování snížen, aby produkční základna lesů neklesla. O co vyšší je překročení těžeb, tím více klesne objem těžeb v budoucnu. Přípustné těžby za roky 1998-2016 činily 370,040 mil. m 3 , ale vytěženo bylo 423,875 mil. m 3 , což znamená, že koncem roku 2017 bylo vytěženo o cca 54 mil. m 3 dříví více (14,6 %), a že v budoucnu by se nemělo 4,25 roku vůbec těžit.

Pokud nestačilo 25 let negativního vývoje lesnictví ke korekci systému nastaveného roku 1992, je to signál, že náprava je politicky nežádoucí. Nedávno premiér v televizi prohlásil, že zákon o státních zakázkách je dobrý, a firmám vykonávajícím práce pro LČR jen chybí lidé! To je nehoráznost a bezostyšné zametání problému lesnictví pod koberec.

Postoj předsedy vlády nepřekvapuje, neboť součástí holdingu Agrofert je firma Uniles vykonávající práce pro LČR. Překvapit může postoj vlády a parlamentu, ale jen trochu. V průběhu uplynutých 25 let provedl NKÚ několik kontrolních akcí u LČR, a jejich závěry (signalizující neudržitelný stav) zůstaly bez reakce vlády i parlamentu.

Protože se za stejný čas vystřídalo ve vedení vlády i sněmovny více stran, nelze učinit jiný závěr, než že zjevné zhoršování stavu lesů (zejména státních) nevadí žádné politické straně. Teď se všechny odpovědné instituce tváří, jako že okamžitě, co problém zjistily, začaly úporně jednat. Ale není to tak! Špatné svědomí by měli mít i novináři - „hlídací psi demokracie" -, kteří se asi probudili až v dubnu letošního roku. To uviděli kůrovcové holiny až 24. dubna 2018?

Pro české lesnictví byla kůrovcová kalamita absurdně nadějí - vyvolat zájem o lesnictví a dosáhnout korekce jeho nežádoucího vývoje. Tato naděje umřela. Na kritické ohrožení lesů jako významné složky životního prostředí (1/3 výměry státu) nereaguje Státní správa lesů (ani loni nebyly pozastaveny úmyslné těžby v nepostižených oblastech, resp. byly vyhlášeny a obratem odvolány), ani MZe (s výjimkou jediné vyhlášky), vláda, či parlament. Institut politické zodpovědnosti je nefunkční, místo podstaty jevu se řeší výjimky z dovoleného zatížení kamionů, zvýšení bilance vagónů pro export dříví, dotace na nákup lapačů, umělé mokřady a nábor dřevorubců v zahraničí (kteří stejně kvalifikaci dřevorubce mít nebudou!).

Nic proti řešení detailů, v kritické situaci je třeba využít každou, i zdánlivě nepatrnou možnost. Ale chybí orientace na hlavní článek. Příkladem řešení může být mnišková kalamita za 1. republiky, kdy byla mobilizována školní mládež na sběr jejich motýlů, a roku 1926 poskytla armáda dvouplošníky Aero A-11 k prvnímu leteckému zásahu v ochraně lesů v Evropě.

Nyní je místo zásadních řešení podsouván laické veřejnosti názor, že za všechno může smrk a lesníci, kteří jej sází! Jako by žádná jiná dřevina neměla svého hospodářsky významného škůdce! Tím, že se naše politická representace zmohla jen na téměř nic neřešící úpravy, dostáváme jednoznačný vzkaz: Problémy lesnictví zameteme pod koberec. Zapomeňte na ně! Máme to pod kontrolou – zisky zůstanou privátní a ztráty společenské. A díky za inspiraci. Na příští rok si připravíme dotace na kůrovce. Musíme jej finančně využít ještě alespoň jednou.

"Příčinou žádné události není náhoda. Pouze to tak vypadá, ať už se jedná o národní, nebo komerční zájmy. Většina z nich je zinscenovaná a mají je na svědomí ti, v jejichž rukou končí provázek od měšce s penězi."

Denis Winston Healey (1917-2015), ministr financí Spojeného království

Vladimír Simanov