História: Keď je odborná lesnícka služba úplne pripútaná k politickým úradom...

Vládním nařízením ze dne 22. prosince 1922 č. 383 Sb. z. a n. k zákonu č. 269 z roku 1920 provedena dnem 1. ledna župní reforma na Slovensku. Tímto dnem zrušily se též stávající státní okresní lesní správy, státní lesní úřady a státní lesní inspektoráty, jichž působnost přešla dle vládního nařízení 383/1922 na župní resp. okresní úřady.

Župni reforma ve smyslu zákona č. 210/1920 Sb. z. a nař. znamená velký převrat nejen pokud se týče poměru k bývalé politické správě starého Uherska, ale i k politické správě v historických zemích. Dnes snad ještě nelze dobře poznati dosah tohoto prováděného nového uspořádání politické správy na Slovensku.

Mluvíme-li o této důležité reformě politické správy na Slovensku, tu třeba vyzvednouti tři důležité momenty, které tato měla resp. má s sebou přinésti:

1. samostatné hospodářství (autonomisace);

2. zmodernisování a zdemokratisování politické správy;

3. zvýšení národního rozmachu a uvědomění, jakož i odstranění tradičního umělého lokálního patriotismu.

Jako každá reforma, byla i tato podrobena kritice široké veřejnosti. Kritika měla však více ráz politické stranickosti, nevraživosti a mnohdy vyplynula ze závistivé snahy jednotlivých měst slovenských. Odborné kruhy přijaly zásadu župní reformy vesměs s uspokojením, poněvadž s ohledů veřejných a vnitřně-politických ani konečně jinak nebylo možné. Pokud se však týče provádění tohoto nového uspořádání politické správy, třeba už zaznamenat jistou nespokojenost odborných kruhů, hlavně technických.

Župním zřízením, které znamená především změnu v systému hospodářském, které upravuje nový instanční a kompetenční postup, byla odborná služba úplně připoutána politickým úřadům a technik ustanovenimi zákona č. 290/1922 byl ve své činnosti a odborné kompetenci administrativně úplně připoután politickým úřadúm a je v činnosti vázán administrativním souhlasem neodbornika-právníka. Jak dalece tyto stesky jsou oprávněny a zda župní zřizení svým vývojem samo nevyžádá si změn, nutno přenechat době a postupu času.

Pozoruhodným však je, pokud tyto stížnosti ať už oprávněné nebo bezdůvodné dotýkají se služby lesopolitické na Slovensku. Tu třeba rozlišit lesopolitickou službu na Slovensku od lesopolitické služby v zemích historických. Účel je sice stejný ale ráz je jiný. Je-li lesopolitická služba v českých zemích viceméně rázu inspekčního (dohlédacího), má lesopolitická služba na Slovensku kromě toho za úkol vésti hospodaření v lesích spadajících pod § 17. zák. čl. XXXI./1879. Tím dán je přirozeně i poměr výkonných orgánú této služby k politickým úřadům.

Dle zákona čl. XIX. z r. 1898 § 8. byly za účelem vedení správy těchto lesú organisovány státní lesní úřady pro obvod župy (dle starého župního rozdělení) a státní okresní lesní správy pro obvod jednoho nebo více slúžnovských okresů (dle zalesnění). Župní reformou (č. 383/1922 Sb. zák. a nař.) přešla působnost těchto úřadů na župní resp, okresní úřady, při nichž utvořily se za tím účelem příslušná lesnická oddělení.

Přihlížíme-li ke směru činnosti těchto bývalých státních lesních úřadů a okresních lesních správ, tu nutno především zdůraznit, že ráz byl výlučně lesnický resp. lesotechnický čili správní ve smyslu lesohospodářském. Uřady tyto měly svou vlastní samostatnou administrativu na politické správě nezávislou, která umožňovala věcnější a logičtější výkonnost, nejsouc vázána souhlasem politického úřadu v kompetenci interní služby a spočívající na ustanoveních zákona za tím účelem specielně vydaného (zák. čl. XIX. 1898).

Předepsala-li župní reforma zrušení státních lesních úřadů a státních okresních lesních správ a přenesla-li jich působnost, u prvých na župní úřady, u druhých na úřady okresní, pak nejen že tím utrpěla pružná, rychlá a samostatná výkonnost správní lesní služby (§ 17. zák. čl. XXXI. 1879), nýbrž zabrzděna byla i rychlá výkonnost administrativní.

Je ovšem samozřejmé, že zachovat tutéž organisaci lesopolitických úřadů resp. stát úřadů lesotechnického směru pro správu lesů spadajících pod § 17./1879 čl. XXXI. jak ji předpisoval zák. čl. XIX./1898, bylo by nedůsledným a nehospodárným počínáním, neboť prvým a nejdůležitějším motivem župní úpravy bylo zjednodušení a zlacinění celé naší politické a jiné k ní se přimykající veřejné správy. Tato zásada tedy podmiňovala přirozeně, aby i lesopolitické úřady byly účelně a potřebám služby zodpovědně vklíněny v rámec župního zřízení. Jedná-li se tedy anebo dožadujeme-li se v tomto směru určitých změn, pak není dosti vhodným mluviti výslovně o reorganisaci lesopolitické služby, poněvadž tato vlastně dnes pro krátkou dobu 1 roku ani do důsledků organisována býti nemohla a nemůže býti proto reorganisována, nýbrž jen dále vhodně a potřebám služby odpovědně v rámci župního zřízení upravena a to ovšem upravena do všech důsledků a detailů, při plném respektování hlasů odborných technických kruhů.

Přihlédneme-li blíže k stávající organisaci lesopolitických úřadů na Slovensku, jeví se nám ve svých výhodách a nevýhodách v stručnosti asi následovně:

I.

Okresní úřad

Na místě bývalé státní okresní lesní správy púsobí ve smyslu vl. nař. č. 383/1922 Sb. zák. a nař. lesní oddělení okresního úřadu. Činnost a kompetence tohoto lesního oddělení dána je právě přenesením kompetence býv. st. okresní lesní správy výše citovaným nařízením zrušené. Pouze přistoupila k tomu působnost vymezená zákonem č. 82/1918 Sb. z. a nař. okresnímu úřadu. Ráz činnosti lesního oddělení okres. úřadu je tedy čistě správní a připoutáním k politickému úřadu musí vpravdě úřadovat a nemůže spravovat čili hospodařit ve smyslu čl. XIX./1898.

Ráz služby tedy vyžaduje, aby přednosta nynějšího lesního odd. okres úřadu byl nejen po stránce ryze odborné neodvislým, nýbrž zájem služby nutně žádá, aby hlavně po stránce administrativní nebyl vázán na dosud těžkopádný, dlouhé doby vyžadující chod služby administrativní, který s sebou přináší ono připoutání k administrativě okresního úřadu.

Jevilo by se tudíž účelným osamostatniti přednostu lesnického oddělení okresního úřadu v jeho činnosti i po stránce administrativní, nepřipoutávat jej v organisační rámec okresního úřadu, nýbrž pokládati jej za exponenta župního úřadu - lesnického oddělení. V této organisační formě byl by k okresnímu úřadu orgánem poradným t. j. okresní úřad byl by vázán ve svém úředním postupu vždy příslušným dobrozdáním této »obvodní lesní inspekce« nebo snad »správy lesního okresu.«

Takto nebyl by přednosta Správy lesního okresu vázán na vždy víceméně pomalejší chod agendy okresního úřadu a nebyl by též vázán na administrativní souhlas náčelníka okres. úřadu, který jsa v lesotechnických otázkách přirozeně neodborníkem, činí ze svého podpisu jen organisační formálnost, která vzhledem k dalekosáhlému národohospodářskému významu řádné odborné výkonnosti lesotechnické služby je formálností naprosto zbytečnou, morálně k činnosti lesopolitického úředníka nepřispívající.

II.

Župní úřad

Ve smyslu zák. čl. XXXI. 1879 byl státní lesní inspektorát lesopolitickou instancí I. stupně, jejíž působnost přešla župním zřízením (č. 383/1922 Sb. zák. a nař.) na lesní oddělení župního úřadu. Zde provedená reorganisace při župním zřízení spíše potřebám služby odpovídá, poněvadž lesní oddělení žup. úřadu je nejvyšší lesopolitickou instancí v župě a patří tudíž jen v rámec žup. úřadu, jako jeho samostatná organisační jednotka. Nutno však bráti v úvahu nový ráz služby, který vznikl prováděním župní reformy a dle toho organisovati i lesní odd. žup. úřadu.

V stručnosti pokusil se pisatel dotknouti se této důležité otázky, která na Slovensku stává se palčivou a jíž nelze se ani před veřejností hlavně lesnickou vyhýbat. V uvedených řádcích dotknuta je pouze zásada organisace této služby a upuštěno je od detailů, které vyřešit pokládá za interní věc státní služby a jejích úřadů a z toho důvodu též nepokládá za vhodné zavádět na pole veřejné polemiky.