Jedľa biela má v českých lesoch zastúpenie len 1,2 percenta, doporučených je 8 percent: Škodcovia z jedného stromu môžu napadnúť v nasledujúcom roku 56 stromov
- Zverejnené v O čom sa píše
- Pridať nový komentár
Stredoeurópske ihličnaté lesy čelia zvýšenému tlaku biotických škodlivých činiteľov, v posledných rokoch najmä podkôrneho a drevokazného hmyzu. Dôsledkom je oslabenie až rozpad porastov najmä smreka obyčajného a borovice lesnej, pretože tieto dreviny patria medzi dominantne zastúpené ihličnany. Jedli bielej sa doteraz nevenovalo príliš veľa pozornosti. Jej zastúpenie v lesoch je iba 1,2 %, avšak predpokladané prirodzené zastúpenie predstavovalo cca 20 % a odporúčané zastúpenie dosahuje takmer 8 %. Autormi článku sú odborníci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti Miloš Knížek, Jan Liška a Adam Véle.
Foto Jozef Marko
Zdravý jedľový porast
„Problematice kůrovců na jedli se věnují vědci z Lesní ochranné služby, VÚLHM, v. v. i. Své poslední poznatky publikovali v článku Výskyt a význam kůrovců rodu Pityokteines v porostech jedle bělokoré, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu 3/2023. Vědci ve své studii zhodnotili výskyt lýkožroutů rodu Pityokteines ve vybraných regionech Česka, posoudili ohrožení porostů pěstovaných v klimaticky odlišných podmínkách a vyhodnotili početnost jednotlivých druhů.
Významný vliv těchto druhů na zhoršení zdravotního stavu a odumírání jedlí v Evropě se projevil výrazně po roce 2000. Všechny tři druhy preferují oslabené a odumírající stromy před zdravými, množí se velmi rychle, zejména na vývratech a zlomech po vichřicích. Kůrovci rodu Pityokteines se vyznačují silným škodlivým potenciálem, mohou být příčinou odumření až 70 % napadených stromů. Brouci vylíhlí z jednoho stromu mohou v následujícím roce ohrozit až 56 stromů.
Nízké srážky a vyšší teploty jsou obecně u kůrovců příčinou nárůstu počtu generací, dřívějšího jarního rojení, jejich silnější agregace a nižší obranyschopnosti dřevin, což usnadňuje napadení podkorním hmyzem. Odchyty na jednotlivých lokalitách odpovídají míře výskytu napadených stromů, jež se nejpočetněji vyskytovaly na Nižboru a St. Samechově, naopak na lokalitě Runářov a Tábor byl výskyt nízký. Vysvětlení pro meziroční rozdíly v počtu odchycených jedinců lze hledat v celkovém zlepšení zdravotního stavu jedlí, kdy po suchém období 2015 – 2018 došlo k navrácení srážek k normálu.
Vědci ve své studii potvrdili škodlivý výskyt kůrovců rodu Pityokteines, konkrétně lýkožrouta malého a lýkožrouta prostředního. Oba tyto druhy byly běžně zachycovány v instalovaných feromonových lapačích.
K zajímavým zjištěním, potvrzujícím opakovaná terénní pozorování na napadené hmotě, patří absence lýkožrouta jedlového, který nebyl zaznamenán ani v jednom případě. Vědci v závěru studie konstatovali, že v posledních desetiletích dochází k zásadnímu úbytku tohoto druhu v naší přírodě, oproti stavu před cca půl stoletím, kdy ještě patřil k běžným druhům fauny kůrovců na jedli v mnoha oblastech Česka.
Důvody tohoto jevu nejsou přesně známy, jednu z příčin může představovat dramatický úbytek starých jedlových porostů, které tomuto druhu nejvíce vyhovují. Srovnání lokalit ukázalo, že vztah mezi počtem jedinců a klimatickými charakteristikami (vyšší teplota, nižší srážky) platí u jedlí obdobně jako u dalších dřevin.
Článek Výskyt a význam kůrovců rodu Pityokteines v porostech jedle bělokoré je ke stažení zde.,“ napísal VÚLHM na webe.
Link na celý článok: I jedle bělokorá má své kůrovce | VÚLHM (vulhm.cz)